Dopis dětem

Ahoj Péťo,

představ si, co se mi stalo.

Často za mnou chodí děti, které mají nějaké trápení, a jednou za mnou přišla holčička Eliška, že je jí smutno, nemá si s kým popovídat, rodiče na ni nemají čas a táty se někdy bojí. Byla jsem moc ráda, že se mi svěřila, protože na trápení nikdo nemá být sám. Tak jsme se setkávaly, povídaly si o jejích bolístkách, malovaly jsme i nějaké Eliščiny pomocníčky, co Eliška zpočátku nechtěla říct, tak mi to pak napsala nebo beze slov předvedla, nebo jsme hrály jakoby divadlo o tom, co jí vadí a co by si přála. Anebo jsme se jen tak líně válely, to bylo moc príma a drbaly kluky a taky jsme si říkaly, jak je fajn mít kamarády a někoho, kdo Elišku ochrání, pohladí, když bude třeba smutná nebo prostě jen tak z lásky obejme. Potom jsme si začali víc povídat i s jejími rodiči a spousta věcí se změnila. Teď je jim spolu s mámou a tátou zase hezky a Eliška je veselá, svítí jí oči radostí a plánuje, co všechno úžasného zažije, vykoumá, provede.

A taky za mnou přišel jeden kluk, že mu doma moc ošklivě ubližují. Ten teda zpočátku sám přijít nechtěl, bál se, jestli to doma zase neschytá a vůbec s nikým o tom svým trápení nechtěl mluvit. Ale naštěstí se svěřil kamarádovi a ten to řekl paní učitelce a tak se k nám Tomáš dostal. Chvilku to trvalo, než jsme našli tetu, která byla moc ráda, že bude mít Tomáška doma, i když jí občas kluk jeden provede nějakou lumpárnu. Tuhle například spláchl tetě brýle do záchodu, že je prý bez brýlí hezčí. A teta má nové brýle, v kterých je fakt hezčí, ale je hezčí hlavně proto, že jsou Tomáš i teta šťastni, že se mají.

Tak ti to píšu, abys věděl, že když tě bude něco trápit, nebo budeš mít pocit, že jsi sám, je tady spousta lidí, kteří ti rádi pomůžou, protože jim na tobě záleží. Ozvi se, řekni to ve škole, kamarádům, na fotbale, kdekoli, kde jsou nějací fajn dospěláci, a většina dospělých je fakt normální, což znamená, že tě sice někdy štvou a otravují třeba s nošením přezůvek, zdravením a vůbec vším možným, ale mají rádi děti a chtějí, aby byly šťastné. Nebo si pomoc dětem najdi na internetu a nenech se odradit, dokud ti někdo nepomůže.

Tak ti, milý Péťo, přeji, ať máš kolem sebe lidi, kteří tě mají rádi a s kterými prožiješ spoustu krásných chvil.

Markéta


(Dopis byl napsán v rámci osvětové kampaně o dětské samotě pořádané nadací Naše dítě v roce 2014) 

© 2016 Markéta Řeřichová. Foto Miroslav Lédl. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!