O snu

Sny od dávných dob budily v lidech otázky, přitahovaly je svou neuchopitelností a spojením s něčím vyšším, přesahujícím obvyklé lidské chápání. Sny nás provázejí nejen od počátku našich dějin, ale také od počátku našeho života. Nahlížíme v nich do svého já, často právě toho skrytého, do svých tajných přání, strachů, obav. Zároveň vnímáme nezměřitelné a nezvážitelné propojení s naším nevědomím, které, byť pod clonou snového zmatení a někdy důkladné práci cenzora nám přináší i po probuzení, nebo právě po něm, nová, byť neuvědomělá " poznání", spojuje nás se spiritualitou vlastní i univerzální.

Ve Freudově známých výrocích "sen je královská cesta do nevědomí" nebo "sen je zastřené naplnění vytěsněného přání" lze nacházet skryté mechanismy snu a skrze interpretaci je možné nechat snícímu pocítit práci nevědomí. Zároveň upozorňuje, že asociace snícího člověka vedou k "pupku snu", který nezvládnou. Nevědomí, jak je definováno psychoanalýzou, byť vysvětlené, stále zůstává nevědomím. (Sauret, 2006)

"Sen se psychologickému šetření jeví prvním článkem v řadě abnormních psychických útvarů, jejímiž dalšími články, hysterickou fobií, nutkavou představou a bludem, se lékař musí zabývati z důvodů praktických.... kdo si nedovede vysvětlit vznik snových obrazů, marně usiluje o pochopení, případně léčbu fobií, nutkavých představ a bludů" (Freud, Výklad snů, str. 5)

Dle Junga nejschůdnější a nejefektivnější cesta k poznání mechanismů a obsahů nevědomí vede skrze sen, který se skládá z vědomých i nevědomých, známých i neznámých elementů. Ty mohou mít původ v jakékoli psychické úrovni, od tzv. denních zbytků po nejhlubší obsahy nevědomí. Vyskytují se v nejrůznějších kombinacích a neřídí se zákonem kauzality, posloupnosti.

Řeč snů je archaická, symbolická, často mystická.

Za zmínku stojí také propojení přenosem mezi snícím a analytikem, či psychoanalytickým terapeutem, který sen vykládá. Pacientům Freuda se zdály "freudovské sny", pacientům Junga typicky "jungovské sny". Takové sny vypovídají víc o vztahu pacienta k terapeutovi, než o snícím samotném, ovšem poukazují na touhu po přiblížení se k terapeutovi, dát mu takovýmto snem dárek, udělat mu radost. O touze v podstatě často zčásti nevědomé a o to pro terapii důležitější. (Stern, 2010)

Pro Junga není sen jen cestou do nevědomí, ale funkcí, jíž nevědomí často dává najevo svou regulující činnost. Sen přináší projev protikladné vědomému zaměření, přináší kompenzaci.

Hlavním nástrojem Jungovy terapeutické metody je tedy sen jako psychický fenomén, který nabízí nejsnazší přístup k obsahům nevědomí a svou kompenzační funkcí je velmi vhodný k vysvětlování vnitřních souvislostí. (Jacobi, 2013)

Dle Tourniera nás Bible ujišťovala dřív než psychoanalytikové, že sny mají Bohem daný význam jako vodítko pro zkoumání v hlubinách a současně, že jeden sen nám může pomoci vyložit jiný, jak je tomu často v psychoterapii.

Například Daniel pomocí svého výkladu odhalil tajemství snu Nebúkadnesarova a připsal to Božímu vnuknutí, neboť: "Jeho je moudrost i bohatýrská síla...Odhaluje hlubiny a skryté věci, poznává to, co je ve tmě. A světlo s ním bydlí" (Da 2,20.22) (Tournier, 1995)

Freud uvádí, že se předpokladem o výkladu snů ocitl v rozporu s vládnoucí teorií o snu, se všemi teoriemi o snu kromě Schernerovy, protože vykládat sen znamená udávat jeho smysl, nahrazovat jej něčím, co se jako rovnocenný, plně hodnotný článek řadí do sřetězení našich duševních úkonů. (Freud, 1937)

"....Ale vědecké teorie snu nemají, jak jsme se dozvěděli, místa pro problém výkladu, neboť sen pro ně není vůbec úkon duševní...Jiné bylo ve všech dobách mínění laiků...Vedeno temným tušením, přece zdá se, předpokládá, že sen má smysl, třebaže skrytý, že je určen k nahrazování jiného myšlenkového pochodu, a že záleží jen na správném odhalování této náhrady, abychom dospěli ke skrytému významu snu." (Freud, 1937, str 87)

Stern uvádí, že Freud se jako první ptal nejdříve ne "co sen říká?", ale pokládal otázku

"Kdo sní ?"

V každém snu je přítomno Já (Self) a stejně tak pozůstatky práce Ega (vědomí) z předchozích dnů (denní zbytky). Dle Sterna tedy sní Self a sen vzniká v Egu, protože ve snu nacházíme obojí, subjekt a zbytky práce vědomí. A v této snové hře, pakliže sny nejsou

"jen" snadno uchopitelnými vysvětlitelnými a potvrzujícími v psychoanalýze již poznané, má svou nezastupitelnou roli Ono - nevědomí. (Stern, J, Psychoanalýza všednosti)

Díky analytické interpretaci snu lze rozpoznat "latentní snové myšlenky", které jsou vytvářeny v předvědomí po celou noc nebo i během dne.

Dle Freuda "snová práce potřebuje často víc než jediný den a noc, aby dodala svůj výsledek, přičemž pak ono mimořádné umění ve výstavbě snu ztrácí všechnu podivuhodnost."

Tato latentní myšlenková činnost je jakýmsi podtextem našeho vědomého prožívání. Ve snu se předvědomá myšlenka spojuje s vizuálními vzpomínkami, které jsou v nevědomé paměti, což vyústí v halucinaci vjemu. Při volbě vizuálního vjemu závisí na míře slasti, s jakou jsou tyto spojeny, jsou tedy v souladu s principem slasti. Prosazování těchto slastných vjemů pomocí halucinace je ve snu nevědomým přáním, které je "hybnou silou našeho snění".

(Pechar J. Prostor imaginace)

Dle Junga (1999) je cesta k cíli při výkladu snů zpočátku chaotická, postupně se ukazuje pozvolné zamíření na cíl. Tato cesta je cyklická, přesněji řečeno představuje jakousi spirálu- snové motivy se po určitém čase vracejí k určitým formám, které v podstatě označují centrum snu. Toto centrum, jak uvádí Jung, se objevuje už v prvních snech.

"Sny jako manifestace nevědomých procesů rotují nebo obíhají kolem středu a blíží se mu ve stále zřetelnějších a bohatších amplifikacích. Kvůli mnohotvárnosti symbolického materiálu je zpočátku obtížné rozpoznat vůbec nějaký řád.....Vývoj se ve svém průběhu jeví jako spirálovitý. Takovéto spirálovité průběhy lze přirovnat k procesům růstu rostlin." (Jung, Snové symboly individuačního procesu, str. 40, 41)

Jak již z výše popsaného vyplývá, sen, respektive výklad snů má v psychoanalytické práci své nepopiratelné a především nezastupitelné místo. Stále je "královskou cestou do nevědomí", jak před více než sto lety řekl Freud. Sice stejně jako po roce 1900, kdy vyšlo Freudovo stěžejní dílo Výklad snů (mch. Pechar uvádí, že vyšlo již v listopadu 1899) mnoho lidí i z řad odborníků tuto psychoanalytickou metodu nebralo vážně, tak i dnes má své odpůrce, nicméně i mimo psychoanalýzu je snem fenoménem, který bude významným zdrojem poznání a emocí nejen v terapii, ale i v běžném životě.

Stern spolu s dalšími psychoanalytiky poukazuje na souvislost spánku a snění s pocity dítěte v děloze. Spavost či nespavost je možno chápat jako regresi na vývojovou úroveň kojence a jeho spojení či naopak odmítání mateřského prsu. (Stern, 2006)

Spánek a sen je tedy něco, co nás vrací ke kořenům, pomáhá nám poznávat lépe sami sebe a svět kolem nás. Sen byl a je zdrojem inspirace pro umělecká díla a kreativitu povznášející ducha a současně neustále připomínající naši lidskost propojenou se vším, co nás obklopuje.

Zároveň je vymezující ve své jedinečnosti a individualitě. Sen stejně jako fantazie dává životu dech tvořivosti, probouzí v nás touhu žasnout nad světem.

Vzpomínám si na citát z kostela v rodišti Sigmunda Freuda v Příboře - "bez žasnutí je život pouhou existencí." ...

Dobrou noc

Tenhle úsměv je dnes můj poslední.

Můj ohnivý vztek před malou chvílí uložil ke spánku strach

a i můj smutek už dnes odchází v náruči lásky spát.

Tak - dobrou noc.

Sny plné Života.

A Život plný Snů.

Literatura

Freud, S. (1937): Výklad snů. Praha, vydal Julius Albert.

Jacobi, J. (2013): Psychologie C. G. Junga. Praha, Portál.

Jung, C. G. (1999): Výbor z díla V., Snové symboly individuačního procesu. Brno, nakladatelství Tomáše Janečka

Pechar, J. (1992): Prostor imaginace. Praha, Psychoanalytické nakladatelství

Sauret, M.J. (2006): Freud a nevědomí. Praha, Levné knihy Kma.

Stern, J. (2006): Média, psychoanalýza a jiné perverze. Praha, Malvern.

Stern, J. (2010): Psychoanalýza všednost. Praha, Malvern.

Tournier, P. (1995): Vina. Praha, Návrat domů.